Galén byl největším lékařem starého Říma. Jestli Hipokrat položil základy řeckého lékařství, Galén jeho teorie a praxi dále rozvinul a dovedl řecko-římské lékařství k zenitu.

Claudius Galenus neboli Galén se narodil v Pergamonu, starém řeckém městě na Egejském pobřeží malé Asie neboli na území dnešního Turecka, v roce 130 před Kristem. Pergamon bylo starodávné centrum učení a lékařství, mělo Asklépion a slavnou knihovnu, druhou největší po alexandrijské.

Narodil se do luxusu a to mu poskytlo potřebný čas ke studiu. Jeho otec Nikon, zámožný architekt, rychle poznal synovu vytříbenou mysl a velmi se zasadil o synovo vzdělávání, najímal nejlepší tutory umění a věd.

Když byl Galén ještě malý chlapec, zdál se jeho otci sen, ve kterém se mu zjevil Asklépius a řekl, ať nechá galéna studovat lékařství. A tak se mladý Galén vydal do Asklépionu, aby se mu dostalo vzdělání od starších lékařů-kněží. Galén zůstal Asklépionu věrný celý život.           

Když mu bylo 19, zemřel mu otec, a Galén se stal tovaryšem v oboru lékařství. Nejdříve studoval ve Smyrně, dnes turecký Izmir, a pak cestoval do Alexandrie, kde svá studia dokončil. Výcvik v Alexandrii z něj učinil empiristu (vychází ze smyslového poznání. Pozn.překl.)=É.

Galén nejdříve působil  jako lékař gladiátorů v Pergamonu, a zde získal mnoho zkušeností a znalostí v oboru anatomie a chirurgie. Odtud zamířil do Říma, kde jeho schopnosti a dovednosti rychle přitáhly pozornost vlivných lidí. Stal se osobním lékařem císaře Marka Aurelia.

Byl odborníkem lékařské filosofie a považoval studium filosofie pro lékaře za nezbytné. Filosofie pomáhá lékaři rozlišit mezi pravdou a iluzí nebo mezi realitou a pouhým povrchovým zdáním, což je při diagnostikování velmi důležité. Také je zapotřebí zakládat ošetření na solidním etickém základu.       

I když nebyl křesťanem, byl monoateistou; věřil, že tělo je fyzickým nástrojem pro uvnitř dlející duši. Galénův monoateismus velmi pomáhal přijetí jeho lékařských teorií a učení budoucím generacím muslimských a křesťanských učenců a lékařů.

Galénův hlavní přínos teorii řeckého lékařství byly jeho teorie tří druhů pneuma neboli životní energie a čtyř tělesných tekutin organismu. Také rozvinul Hippokratovu humorální fyziologii a patalogii.

Pro pochopení správné funkce orgánů byla podle Galéna velmi důležitá anatomie a fyziologie. Měl tendenci nahlížet na zdraví jako na stav vyrovnaně, harmonicky, optimálně fungujících orgánů a systémů těla. Věřil v aristotelskou doktrínu, že v přírodě funkce předchází formě. Pokud chceme porozumět funkci orgánu, tkáně nebo části těla, musíme nejdřív studovat jeho formu. Proto považoval Galén anatomii za tak důležitou.            

Moderní medicína ho obdivuje právě proto, jaký byl skvělý anatom a velmi napřed před svou dobou. Je úžasné, na co Galén všechno přišel, když si uvědomíme, před jakou dobou žil, jak malá byla znalost v těchto oborech v době, kdy studoval a žil; vlastně zjistil vše potřebné.

Ve farmakologii vyvinul  systém zvaný Galenovy stupně, který lékařům a lékárníkům umožňoval přesněji vyměřit lékařské substance. V procesu přípravy léčiv považoval Galén zvyšování kvantity za slabou náhražku kvality složek. Sám navštěvoval exotické lokality, kde se produkovaly složky jeho léčivých fromulí, aby lépe porozuměl otázce kvality.

Galénovo nejznámější léčivo byl Theriac, bylinný přípravek nebo electuarium obsahující 64 různých přísad a byla to panacea neboli všelék na mnoho chorob a protilátka mnohým jedům. Theriac se vyráběl a používal až do konce 19. století. Protože Benátky byly centrem jeho výroby, nazývá se někdy Theriac Venezian nebo Venice Treacle. Dnes je Theriac Venezian klíčovou složkou švédských kapek, což je bylinný elixír, který zpopularizovala rakouská bylinářka Maria Treben.

Galén byl také odborníkem na puls; hodně lidí se domnívá, že byl původcem pulsní diagnostiky. Napsal na toto téma pojednání s názvem De Pulsibus.

Celý život zůstal věrný Asklépiovi a pevně věřil v léčivou a diagnostickou sílu snů. Dokonce napsal pojednání o lékařské interpretaci snů.

Byl úžasný autor, napsal 80 různých lékařských pojednání. Dnes je spousta z nich ztraceno. Je často kritizován za to, že je příliš egoistický - a právem.  Jeho dílo je plné rozvláčných statí, kde vyvrací argumenty svých rivalů a kritiků, jejichž omezenými znalostmi a mylnými argumentacemi pohrdal. Považoval motiv zisku a peněz za nejhorší motiv proč se stát lékařem. Sám byl finančně nezávislý, nedostatek peněz ho netížil. Poháněly ho dvě věci: oddanost ulevit lidstvu od utrpení a snaha o vyniknutí na poli medicíny.

Po dobu více než tisíce let po jeho smrti, byl Galén považován za doktrínu, absolutní autoritu ve všech lékařských záležitostech. Středověké lékařské autority se dogmaticky tvrdily: Když už Galén na všechno přišel, proč se dál snažit? Což znamenalo skutečně smíšené požehnání pro dějiny lékařství. Teprve v období renesance byly objeveny Galénovy chyby a jeho dílo podrobeno kritice.

Přeložila Česká aromaterapeutická společnost

Zdroj: http://www.greekmedicine.net/whos_who/Galen.html