Chemie esenciálních olejů: Proč je teorie funkčních skupin mylná?

6.listopadu, 2017 Petra Ratajc Ph.D.

Obrázek Petitgrain rukou kreslené

Kritický pohled na teorii po téměř 30 letech její existence a pohled 6 mezinárodních expertů v oboru aromaterapie a výzkumu esenciálních olejů.

Když v aromaterapii dojde řeč na chemii esenciálních olejů, můžou věci vypadat překvapivě jednoduše. Mohli jste už slyšet fráze jako:

  • pokud chcete připravit směs na probuzení, vyberte esenciální oleje s vysokým obsahem alkoholů
  • esenciální olej z heřmánku římského zabraňuje křečím, protože má vysoký obsah esterů
  • měli byste se vyvarovat používání esenciálních olejů bohatých na ketony, protože jsou neurotoxické

Zní to elegantně a zároveň sofistikovaně, že ano? To je jen pár výroků, které se zakládají na teorii funkčních skupin, což je jediný přístup v rámci aromaterapie, který má status teorie: organizovaný soubor poznatků s výpovědní hodnotou.

Zvládnutím klasifikace složek esenciálních olejů do funkčních skupin, bychom teoreticky měli být schopni porozumět tomu, proč určité esenciální oleje mají podobné účinky a navíc bychom měli být schopni vytvořit směsi přesně zaměřené na specifické potíže. Mnoho aromaterapeutů si tuto zjednodušenou chemii esenciálních olejů osvojilo a vyučují ji v kurzech po celém světě.

Problém je, že tato teorie je mylná.

Pokud chcete krátkou odpověď, tak vám ji řeknu hned. Teorie funkčních skupin esenciálních olejů není ani přiblížením – a už vůbec ne nějakým důmyslným řešením toho – jak esenciální oleje fungují. Je to zkrátka omyl, protože se zakládá na špatné domněnce. A důvod je velmi jednoduchý: biologie se nedá zredukovat na chemii.

Pokud chcete delší vysvětlení, čtěte dál.  

Když jsem začala číst knihy a sledovat facebookové skupiny a blogy o esenciálních olejích a aromaterapii, všichni tam mluvili o fenolech, alkoholech, aldehydech. Zdálo se mi, že jsem jediná, kdo nerozumí, o čem to všichni mluví. Jaký aldehyd, jaký fenol, ester nebo alkohol a kyselina?

Mechanismu biologického působení mnoha léčivých rostlin ještě nerozumíme. Proto mě tolik zaujalo, že v aromaterapii je nějakým způsobem zjevně možné přesně předvídat účinky každého esenciálního oleje, který si dokážete představit, pokud má takový olej analýzu a složky jsou klasifikovány podle své chemické struktury.

Samozřejmě jsem se chtěla dozvědět o takové úžasné metodě víc a hlavně jak ji aplikovat v praxi. Brzy jsem zjistila, že kniha, z které jistě dostanu odpovědi na své otázky je Advanced Aromatherapy (1998) od Dr. Kurta Schnaubelta. Kdo by o tomto tématu měl vědět víc, než chemik s více než 30 lety zkušeností s esenciálními oleji?

Přiznávám: tak na měsíc nebo dva jsem byla Schnaubeltovou fanynkou. Najednou se všechno zdálo perfektně jasné. Můžete si všechnu tu těžkou chemii jakéhokoli esenciálního oleje načrtnout do speciálního souřadnicového systému a vybarvit funkční skupiny podle převládajících složek daného oleje, skoro jako v omalovánkách. Potom podle specifických potřeb kombinujete různé esenciální oleje s vzájemně se doplňujícími funkčními skupinami a vytvoříte synergickou směs na míru pro terapeutické užití. Geniálně jednoduché?

Nadšení však brzy opadlo. Zatímco se kniha velice intenzivně věnuje holistickému přístupu a kritizuje konvenční vědu a medicínu, tak stejně tak velice málo se věnuje vysvětlení, proč by se tyto specifické skupiny molekul měly chovat právě určitým způsobem. Tak jsem začala pátrat pro primárních zdrojích toho, čemu dnes říkáme teorie/hypotéza funkčních skupin (Tisserand 1999). Chtěla jsem zjistit, odkud pocházejí ty smělé domněnky a po onom období nadšení jsem se odhodlala jít k jádru věci. 

 

CO VLASTNĚ JSOU FUNKČNÍ SKUPINY A CO MAJÍ SPOLEČNÉHO S CHEMIÍ ESENCIÁLNÍCH OLEJŮ?

Stručně: funkční skupiny jsou malé skupiny atomů uvnitř molekul. Významně přispívají k jejich fyzikálním vlastnostem, jako je rozpustnost, tání, bod varu a k určování jejich chemické reaktivity – druhy chemických reakcí, kterými mohou procházet v různých podmínkách.

Organická chemie je chemie uhlovodíků, molekul nesoucích atomy uhlíku a vodíku. Další vlastnosti přináší organickým složeninám další prvky s tím, že kyslík je v esenciálních olejích zdaleka nejdůležitější. V závislosti na tom, jak se kyslík kombinuje s atomy uhlíku a vodíku mohou různé typy molekul tvořit: alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery, étery, oxidy a laktony – každý charakterizovaný specifickou funkční skupinou.

Různé funkční skupiny na stejném molekulárním řetězci (v tomto případě geranyl). Pozice a vazba kyslíku (O) na uhlík (C) a vodík (H) vede k různým typům molekul (nutno poznamenat, že kyselina geranová není typicky součástí esenciálních olejů, nicméně se někdy vyskytuje v hydrolátech).

To, že znáte složení olejů podle chemických rodin, vám může pomoci předvídat určité fyzikální vlastnosti nebo jak dlouho vydrží a jestli je máte skladovat v lednici. Do jisté míry můžete vyvozovat, jaká bude distribuce a metabolismus složek v těle. 

Teď se díky tomuto humbuku může nováčkům zdát, že si nemůžete k oleji ani přivonět, aniž byste uměli nakreslit cyklický monoterpen. Důležité je si uvědomit, že klasifikace složek podle jejich chemické struktury není nic nového nebo jen výsadou výhradně v aromaterapii. Je to základ pro studium biochemie těkavých látek rostlin: jak se průběžně přeměňují z jedné v další v různých částech buněk a rostlinných orgánů, jako v nějaké obrovské recyklační jednotce a jak tyto přeměny ovlivňují nejrůznější faktory.    

Chemické složení také znamená změny esenciálních olejů během a po destilaci. Ale jakmile jednotlivé složky vstoupí do těla, mluvíme spíše o jejich farmakokinetice a farmakodynamice.

 

TEORIE FUNKČNÍCH SKUPIN

Podívejme se blíže na teorii funkčních skupin u esenciálních olejů. Zakládá se na domněnce, že složky, které mají stejné funkční skupiny, mají podobné chemické vlastnosti a budou tedy vyvíjet podobné biologické účinky.

Například se předpokládá, že alkoholy mají antimikrobiální a stimulační vlastnosti, estery protizánětlivé, protikřečové a utišující, zatímco ketony mají skvělé mukolytické, regenerační, analgetické a antivirové vlastnosti. 

Teorie funkčních skupin se používá na:

  • předpovídání terapeutických přínosů jednotlivých esenciálních olejů a směsí
  • předpovídání potenciální toxicity (t.j. ketony mají být neurotoxické a tak je potřeba zvláštní opatrnosti, pokud používáme esenciální oleje, které je obsahují).

Podle Daniela Pénoëla MD (1999), francouzského lékaře a naturopata, je klasifikace tisíců složek do funkčních skupin nezbytným krokem směrem k pochopení terapeutického potenciálu esenciálních olejů a proto by měl být základní částí tréninku jejich klinického užití. Skutečně? 

 

STRUČNÁ HISTORIE

Pravděpodobně první pokus o klasifikaci esenciálních olejů podle chemických struktur byl učiněn Eugenem Charabotem a Justinem Dupontem v 20.letech (Gattefossé 1937/1993). Navíc vytvořili hypotézu, že biologické účinky – včetně čichové percepce – jsou určovány přítomností určitých funkčních skupin. Jmenovali 11 rodin esenciálních olejů na základě jejich dominantních funkčních skupin.

René-Maurice Gattefossé, pionýr aromaterapie, který zkoumal klinické užití esenciálních olejů, dále tuto myšlenku rozvíjel. Navrhl klasifikaci bez ohledu na terpeny, což by zakrylo vlastnosti ostatních složek. Ve své knize Aromatherapie (1937/1993) doporučuje používat esenciální oleje zbavené terpenů jako nejúčinnější (což je proti současným standardům aromaterapie). 

Myšlenka, že struktura určuje funkci žila dál a byla výzkumníky a praktiky jako byl Jean Valnet MD a Dr. Paul Belaiche uvedena v klinickou praxi. Dr. Paul Belaiche byl známý tím, že používal aromatogram na léčení mikrobiálních infekcí a vydal v roce 1979 Traité de phytothérapie et d’aromathérapie.

 

FRANCHOMMŮV EXPERIMENT

Pierre Franchomme, francouzský naturopat, učinil sérii experimentů v osmdesátých letech minulého století. Ve spolupráci s Jean Mars vymysleli měřící systém, kde se rozprašoval aerosol (jemné kapičky) izolovaných složek esenciálních olejů na nabitou elektrodu. Měřením změn elektrického proudu odvozoval stupeň ionizace, schopnost nabýt nebo ztratit elektrický náboj (Franchomme and Pénoël 1990/2001).

V závislosti na směru elektrického proudu měly složky buď kladný (elektron přijímající) nebo záporný (elektron dobíjející). Umístění složek se stejnými funkčními skupinami do diagramu, kde vertikální osa reprezentuje stupeň a směr ionizace a horizontální osa reprezentuje stupeň polarity, bylo pro autory důkazem, že mají podobné vlastnosti. 

Nukleofily, složky, které své elektrony darují, aby vytvořily chemické vazby mají být uklidňující, tišící, analgetické, protizánětlivé a obecně deaktivující. Elektrofily, složky, které elektrony spíše přijímají mají na druhé straně fungovat aktivačním a energizujícím způsobem.

Poznámka: navzdory svému snažení jsem nedokázala najít vysvětlení toho, jak se tyto dva hlavní typy aktivit odvozují od naměřených elektrických vlastností. Navíc výraz nukleofil a elektrofil nemusí být vhodným způsobem, jak popsat tyto elektrické vlastnosti. Fenoly například mohou také fungovat jako nukleofily a aldehydy mohou fungovat jako elektrofily – záleží to na dějišti chemické reakce.

Franchomme a Pénoël spojili výsledky experimentu se svou zkušeností z klinické praxe a převedli je v obsažnou knihu L’aromathérapy exactement, vydanou v roce 1990, která nikdy nebyla přeložena do angličtiny. Představili celý systém terapeutického užití esenciálních olejů (zmiňovaný jako vědecká aromaterapie), který je charakteristický šikovným diagramem typu struktura-účinek.

Pénoël ovlivnil Schnaubelta, který na myšlence pracoval ve Spojených státech a vydal Advanced Aromatherapy (zmíněno dříve). V této knize graficky reprezentuje kompozici a terapeutické působení běžných esenciálních olejů v souladu s teorií funkčních skupin. Přístup byl dále převzat Shirley a Len Price ve Spojeném království a mnohými dalšími (Peace Rhind 2012).

 

NEDOSTATKY TEORIE

Základní problémem teorie je, že generalizuje fyziochemické vlastnosti molekul na biologické účinky. Ačkoli se tento přístup často přijímá jako část holistické aromaterapie, praxe a vzdělávání, je – ironicky – zcela redukcionistický.

Proč? Protože dedukuje vlastnosti z nižší domény uspořádání (fyziochemické vlastnosti), aby tak vysvětlil fenomén vyššího řádu (biologické účinky). To je z definice redukcionismus v přírodních vědách (Felz et al. 2006, Looijen 1999).

Většina biologických účinků není určovaná molekulami, které je přímo jako takové spouští, ale pomocí různých kroků (většinou mnoha) molekulární rekognice a signalizace. Konkrétní aktivní složka může způsobit různé účinky v různých druzích buněk v závislosti na tom, co se v buňce děje a které procesy se aktivují po navázání na proteiny. Jinými slovy, biologické účinky jsou závislé na kontextu.

Uveďme si příklad. Linalol, jeden z nejběžnějších a nejprozkoumanějších složek esenciálních olejů může snížit nervovou aktivitu v centrálním nervovém systému – navázáním na určité receptory, které regulují uvolňování neurotransmiterů, stejně jako přímým působením na napěťově řízené kanály. V imunitních buňkách však může snížit syntézu zánětlivých faktorů. A v jaterních buňkách se předpokládá, že ovlivňuje tvorbu triglyceridů, včetně cholesterolu. Jedná se pouze o 3 z 12 biologických účinků linalolu doposud vypozorovaných a navrhované mechanismy jsou zcela odlišné (Aprotosoaie et al. 2014).

Vezměme si další příklad z opačné perspektivy. Je známo, že 1,8-cineol (monoterpen éter/oxid), linalol (monoterpen alkohol), eugenol (fenylpropanoid) a α-pinen (monoterpen) potlačují NF- κB transkripční faktor, a proto vykazují protizánětlivý potenciál (Aprotosoaie 2014, Greiner a kol.  2013, Neves a kol. 2010, Saad a kol. 2013) – přesto patří každý do jiné chemické skupiny. V nedávné studii uveřejnil Salminen a spolupracovníci (2008) seznam celkově 43 sloučenin terpenického původu, u kterých se předpokládá že inhibují sihnalizaci NF-κB.

Signální cesta NF-kB (nukleární faktor-kappa B) (zdroj)

 

Cesta NF-κB (nukleární faktor-kappa B) je hlavním regulačním střediskem v buněčném procesu. Kontroluje vylučování vice než 500 genů zahrnutých do mnoha fyziologických odpovědí, včetně imunomodulace, buněčné adheze a diferenciace, zánětlivosti, oxidační stresové odpovědi, karcinogeneze a apoptóze (Gupta a kol. 2010). A tak záleží na kontextu, v němž různé druhy potenciálních aktivátorů a inhibitorů regulují tuto cestu, takže spolu s protizánětlivým účinkem je možných mnoho různých biologických výsledků.

Mělo by to být vidět na případech jako tento, že chemická struktura nemá takový význam na specifitu biologických účinků. Právě tu biologickou – nebo holistickou pokud chcete – část příběhu teorie vynechala. Jistě, může se to zdát holistické, protože to má za cíl integrovat fyzické a mentální účinky esenciálních olejů ale ten základní předpoklad, na kterém stojí, holistický není.

I když ponecháme redukcionismus stranou, teorie je přinejlepším velmi generalizující, pokud se používá na předvídání účinků esenciálních olejů. Některé základní body:

  • Zakládá se na nálezech z jediného souboru experimentů, jejichž výsledky nikdy nebyly publikovány ve vědeckém časopise a neopakovaly se nezávisle v posledních 20 letech.
  • Neexistuje vysvětlení toho, jak se tyto dva hlavní typy biologické aktivity – aktivace/energizace  a deaktivace/potlačení – odvozují od těch dvou typů složek, elektrofylů a nukleofylů (nehledě na intuitivní postoj k TCM a dualitu yin-yang).
  • Kvůli nadměrnému zobecňování ohledně toxicity a terapeutického potenciálu (ne všechny ketony jsou neurotoxické, alkoholy povzbuzující atd.) existuje mnoho falešných domněnek. V některých případech mohou stejné typy složek skutečně způsobit podobné účinky na základě strukturální podobnosti a přímého fyziologického mechanismu. Dobře známým příkladem je antimikrobiální působení fenolů přes buněčnou membránu a narušení ionické rovnováhy. Ale existuje daleko více “výjimek”, než aby se dalo na tato “pravidla” spoléhat.
  • Teorie neříká nic a farmakologické potenci složek, protože se zaměřuje na celé skupiny. Převládající složky nebudou nutně způsobovat nejsilnější účinek a minoritní složky mohou způsobit významný biologický účinek. Obeznámit se pouze s objemem a distribucí dominantních chemických skupin bez znalosti jednotlivých složek, je jako vybírat si knihu podle obalu.
  • Tisserand vyzval (1999) Schnaubelta a Pénoëla, aby podali empirické důkazy a  Schnaubelt (2000) i Pénoël (1999) připouštějí, že teorie je generalizující a že je z ní mnoho výjimek. Ale trvají na tom, že má pořád více výhod než nevýhod a zdůrazňují důležitost spořádaného systému pro lepší přehled terapeutického potenciálu.

Chemické vzdělání je bezpochyby užitečné, ale chemie samotná neobsáhne celou komplexitu v biologických systémech. Tento postoj mohl mít nějakou váhu v raných časech výzkumu esenciálních olejů. Dnes máme k dispozici více a více výzkumů jednotlivých složek i celých esenciálních olejů, kdy interakce mezi složkami mohou dále komplexitu zvyšovat. I když jsme pořád daleko od porozumění, je pořád lepší se řídit vědeckou cestou, než spoléhat na teoreticky a experimentálně slabou aromaterapeutickou “teorii všeho”.

Navzdory tomu všemu se koncept funkčních skupin a jejich vizuálně líbivé odvozeniny - počínaje diagramem struktura-účinek přes  typ “koláč” Rosemary Caddy (1997) k aromatickým trojúhelníkům Philippe Mailhebiau (1996) nebo ovály Ruth von Braunschweig (Werner and von Braunschweig 2006) - stal mezi aromaterapeuty oblíbeným. Mnoho jich je začalo používat pro jejich eleganci a jednoduchost a aplikovali jejich principy do curriculi a do své praxe, někdy s méně kritickým odstupem než samotní tvůrci.

Ale nejsem jediná, kdo si myslí, že funkční skupiny nejsou dobrým řešením. Přizvala jsem experty s daleko širším záběrem zkušeností než mám já, aby se podělili o svůj názor na relevanci funkčních skupin vůči biologickým účinkům a aby se vyjádřili ke statutu teorie dnes, po téměř 30 letech od jejího přijetí. Chtěla bych vyjádřit mou upřímnou vděčnost za jejich příspěvky. Tady je, co říkají:

 

Robert Tisserand

Expert na bezpečnost esenciálních olejů, autor, educator, Tisserand Institute

Teorie funkčních skupin mi nedávala smysl ani v roce 1989, protože i tehdy důkazy teorii – přesněji řečeno hypotézu nepodporovaly. Ve světle současných znalostí dává ještě menší smysl. Myšlenka, že biologický účinek složky esenciálního oleje je determinována její strukturou je docela rozumný, ale funkční skupina molekuly je jen jedním z mnoha faktorů, které vstupují do hry. A některé biologické vlastnosti jsou všudypřítomné – nepomáhá prohlašovat, že aldehydy jsou protizánětlivé, když tato vlastnost je přítomná u molekul všech ostatních funkčních skupin. Nakonec mřížkový systém s pH a elektrickou rezistencí je založený na myšlence dávno vyvrácené. FGT (pozn.překl. Theory of Functional Groups = Teorie funkčních skupin) je zajímavá a nesmyslná myšlenka a je šokující, že ji tolik vzdělavatelů přijalo za svou. Je čas se posunout.

 

Dr. Jennifer Peace Rhind

Biloložka, autorka a učitelka v oboru aromaterapie

Teorie Funkčních Skupin byla hypotéza, která poskytovala výchozí bod pro praktikující aromaterapeuty. Měla své chyby, ale pro ty, kteří se snažili dávat do souvislosti molekulární strukturu k funkci byla atraktivní, vzbuzovala debatu a už to samo o sobě je dobrá věc. Čas uběhl a v následujících letech se spousta studií zabývala účinky a způsoby působení stovek složek esenciálních olejů – což jistě zajišťuje přísun informací těm, kteří spoléhají na chemii, když vybírají oleje a komponují aromaterapeutické směsi. Některé z těchto studií odhalily, že skutečně existuje vliv funkčních skupin na specifické biologické působení např. antimikrobiální, antioxidační ale v těchto případech je jasné, že účinky se vztahují na celou molekulu – například isomery často nesdílí specifické vlastnosti. Také je ohromující, kolik výzkumníků, kteří zkoumají kompletní esenciální oleje vyvozuje, že jejich terapeutické účinky vznikají pravděpodobně na základě synergických interakcí.

 

Martin Watt

Herbalista, autor a učitel Aromamedical

V pozdních osmdesátých letech minulého století začaly aromaterapeutické školy v UK vzývat učení dvou francouzských terapeutů. Tihle dva udělali fundamentální chyby se svými teoriemi o chemii esenciálních olejů. Domnívali se, že pokud se určitá chemická složka vyskytuje v esenciálním oleji, tak že skupina k této složce přiřazená organickými chemiky - jako třeba alkoholy, aldehydy etc. bude znamenat, že jakýkoli esenciální olej obsahující tuto chemickou složku bude mít podobnou terapeutickou aktivitu.

Existují dva hlavní důvody, proč se teorie mýlí:

  • Většina esenciálních olejů obsahuje stovky nebo více přírodních chemických látek. Trh s vůněmi a příchutěmi ví, že některé z těchto chemických látek mají silnou aktivitu, i když se v oleji vyskytují pouze již jen při výskytu několika dílů nebo částic na miliardu. Například pomerančové oleje mohou mít obsah 95% chemické látky s názvem d-limonen. Tato chemická látka přispívá jen málo k vůni nebo chuti pomerančového oleje. Všechny kouzelné molekuly jsou v oněch zbylých 5% oleje. Detailní analýza tohoto oleje může obsahovat několik stran s nespočtem chemických látek, které všechny spolupůsobí tak, že dávají pomerančovému oleji jeho charakteristickou chuť a vůni. Takže učit, že působení pomerančového oleje je kvůli obsahu jediného terpenu, je špatně, ale tak se tyto klasifikace stále ještě vyučují.
  • To, jak chemické složení esenciálního oleje může ovlivnit tělo záleží na tom, jak se používá. Například když někdo požívá mátový olej, bude mít dobře známé účinky hlavních chemických složek v oleji. Nicméně pokud ten samý olej používáte externě, tak může vůně oleje mít jiné účinky přes olfaktorický systém. Takže dělat rozmáchlé generalizace terapeutické aktivity, které se zakládají na klasifikacích chemických skupin je nejenže nesprávné, ale také nebezpečné.

 

Marco Valussi

Herbalista, autor, učitel a expert na destilaci Gadoi

Poprvé jsem se setkal s FGT v polovině devadesátých let, když jsem studoval aromaterapii a rostlinné lékařství v Londýně. Měl jsem vzdělání v chemii, a tak mi v té době přišlo používat chemickou strukturu k pochopení působení esenciálního oleje jako dobrý nápad, ačkoli pokus dělat paralelu s TCM nebo jinými tradičními lékařskými systémy mi nedávalo úplně smysl z historického nebo vědeckého hlediska. Nicméně vědecká slabost FGT se záhy ozřejmila. FGT je velmi zjednodušující, příliš generalizující a příliš rigidní, než aby byla opravdu použitelná.

Otázky, na které bychom se měli ptát: může teorie vysvětlit, co už známe o esenciálních olejích a jejich složkách? Dokáže předpovídat aktivity v nových esenciálních olejích nebo aktivity ve známých esenciálních olejích? V obou případech je odpověď ne, jak vědecká literatura jasně ukazuje. A to by nemělo být překvapení: vlastně je FGT extrémně zjednodušená a empiricky slabá verze vztahu mezi strukturou a aktivitou (SAR) (Structure-Activity Relationship) a kdokoli, kdo pracoval se SAR ví, jak provizorní a nekompletní je jakýkoli závěr, který se SAR můžeme dosáhnout.

A proto FGT není užitečný nástroj a zároveň zastávám názor, že je to i špatný nástroj vyučovací. Vytváří mylné generalizace, které jsou jen povrchně vědecké a to předává špatný obraz studentům, kteří by si naopak měli utvářet kritické myšlení a učit se o vědecké metodě. FGT nahrává tomu, že užíváme rozmáchlé výroky o celých skupinách esenciálních olejů namísto toho, abychom se soustředili na to, naučit se správně znát naše oleje, nepřestávat přehodnocovat co známe, když se k nám dostanou nové poznatky. To je pro studenty špatný obrázek. Ti by si měli od samého začátku uvědomovat, že výzkum je dynamický a že bychom si vždy měli zachovávat kritický postoj. Studentům by se měl ukázat výzkum a hlavně nástroje jako SAR, abychom mohli zhodnotit, co víme a nevíme o esenciálních olejích.

 

Prof. Dr. Ana Cristina Figueiredo

Profesorka a badatelka v oboru esenciálních olejů na Fakultě věd na Univerzitě Lisabon

Myslím, že hlavní problém spočívá v tom, že se zabýváme biologickými systémy. Sloučeniny se stejnými funkčními skupinami mohou mít sklon k určitým biologickým vlastnostem, ale směs ve které se nacházejí, může mít buď kladný, neutrální nebo negativní vliv na finální výsledek. To znamená, že můžeme očekávat, že určitá směs bude mít určitou vlastnost a nakonec co se naměří, může být odlišné od očekávání právě kvůli ostatním složkám směsi. Na druhou stranu způsob, jakým přijímací buňka v organizmu bude směs metabolizovat je také velmi specifická pro každého jedince. To se také děje s léky proti rakovině. Správná dávka pro jednoho může být příliš vysoká pro jiného nízká právě kvůli metabolickým specifikům každého jedince. To znamená, že se pokoušíme generalizovat, zjednodušovat, ale jako s každou generalizací, vždycky se vyskytne výjimka, která potvrzuje pravidlo.

 

Dr. Iris Stappen

Lékárnice, badatelka v oblasti esenciálních olejů na Fakultě věd na Univerzitě Vídeň, autorka a učitelka

Biologická aktivita sloučeniny se nedá předvídat podle její funkční skupiny. To je problém s vůněmi: pokud syntetizujete novou směs – nikdy nevíte, jak bude vonět. Neexistují žádná obecná pravidla (s výjimkou viz dole). Podle našeho názoru to je to to samé s bioaktivitou sloučenin.

Můžete se domnívat, že estery voní sladce zatímco sloučeniny obsahující atom vodíku mohou páchnout rybinou, ale to jsou jen pravidla, pokud jde o vůně. Takže když se domníváte, že rybí odér vnímáme spíše jako nepříjemný, můžete se také domnívat, že tyto sloučeniny mohou mít aktivační účinek, protože nepříjemné vůně jsou především aktivační. Sladké estery mohou proto být buď relaxační nebo aktivační nebo dokonce neutrální (příjemný odér). To záleží na sémantické hodnotě odéru, na daném člověku a kontextu, v kterém je vnímán..

Pokud je aplikován na kůži, můžete předpokládat, že resorpce esteru v důsledku vyšší lipofilní vlastnosti ve srovnání s alkoholem je vyšší a proto jeho hladina v krvi bude pravděpodobně vyšší. Celkový farmakologický účinek by proto mohl být výraznější, i když se nedá říct, jaký účinek by to byl (aktivační? relaxační?). Co chci ukázat je, že funkční skupina může velmi dobře ovlivnit resorpci ale ne aktivitu jako takovou – pokud známe.

 

ZÁVĚR

 Není moc co dodat. Systém funkčních skupin skutečně vyvolal mnoho debat během posledních 30 let a pravděpodobně pomohl popularizovat aromaterapii. Ale pokud se chcete seriózně zabývat farmakologií esenciálních olejů nebo jiných přípravků, je potřeba se pohnout směrem od zjednodušujících generalizací k jednotlivým složkám a jejich vzájemným interakcím. To není krok od holismu, právě naopak.

 

REFERENCE

  • Aprotosoaie, A.C., Hăncianu, M., Costache, I-I., Miron, A. 2014. Linalool: a review on a key odorant molecule with valuable biological properties. Review. Flavour and Fragrance Journal 29(4): 193–219.
  • Feltz, B., Crommelinck, M. & Goujon, P. (Eds.). Self-organization and emergence in life sciences. Springer, 2006.
  • Franchomme, P. and Pénoël, D. 1990/2001. L’aromatherapie Exactement. Limoges: Jallois.
  • Gattefosse, R.M., 1937/1993. Gattefossé’s Aromatherapy, R. Tisserand, ed. Saffron Walden: CW Daniel Co.
  • Greiner, J. F. W., Müller, J., Zeuner, M. T., Hauser, S., Seidel, T., Klenke, C., … & Kaltschmidt, B. 2013. 1, 8-Cineol inhibits nuclear translocation of NF-κB p65 and NF-κB-dependent transcriptional activity. Biochimica et Biophysica Acta (BBA)-Molecular Cell Research, 1833(12), 2866-2878.
  • Gupta S.C., Sundaram C., Reuter S., Aggarwal B.B. 2010. Inhibiting NF-κB activation by small molecules as a therapeutic strategy. Biochimica et Biophysica Acta 1799(10-12): 775–787
  • Looijen, R. C. Holism and Reductionism in Biology and Ecology. Kluwer, 1999.
  • Mailhebiau, P. 1994.La nouvelle aromathérapie: biochimie aromatique et influence psychosensorielle des odeurs. Lausanne,
  • Neves, Â., Rosa, S., Gonçalves, J., Rufino, A., Judas, F., Salgueiro, L., … & Mendes, A. F. 2010. Screening of five essential oils for identification of potential inhibitors of IL-1-induced NF-κB activation and NO production in human chondrocytes: characterization of the inhibitory activity of α-pinene. Planta medica, 76(03), 303-308.
  • Peace Rhind, J. 2012. Essential Oils: A Handbook for Aromatherapy Practice. Second Edition. Singing Dragon
  • Pénoël, D. 1999. Medical Aromatherapy. International Journal of Aromatherapy 9(4): 162-165
  • Saad, N. Y., Muller, C. D., & Lobstein, A. 2013. Major bioactivities and mechanism of action of essential oils and their components. Flavour and Fragrance Journal, 28(5), 269-279.
  • Salminen A., Lehtonen M., Suuronen T., Kaarniranta K, Huuskonen J. 2008. Terpenoids: natural inhibitors of NF-κB signaling with anti-inflammatory and anticancer potential. Cellular and Molecular Life Sciences 65(19): 2979–2999.
  • Schnaubelt, K. 1998. Advanced Aromatherapy. Rochester, VT: Healing Arts Press.
  • Schnaubelt, K. 2000. Functional group therapy. International Journal of Aromatherapy 10(1/2): 62-63
  • Tisserand, R. 1999. Editorial comment. International Journal of Aromatherapy 9(2)
  • Werner, M., Braunschweig, R. 2006.Praxis Aromatherapie. Grundlagen – Steckbriefe – Indikationen. Karl F. Haug Verlag

Další zdroje:

  • Burfield T. 2004. http://www.users.globalnet.co.uk/~nodice/new/bookreviews/book31/book31.htm
  • Lis-Balchin, M. 2006. Aromatherapy science: a guide for healthcare professionals. London. Pharmaceutical press.
  • Marković, S. 2005. Fitoaromaterapija. Zagreb. Centar Cedrus.
  • Schnaubelt, K. 1999. Medical Aromatherapy: Healing with essential oils. Frog Books.
  • Watt M. aromamedical.org
  • Williams D.G. 2008. The Chemistry of Essential Oils: An Introduction for Aromatherapists, Beauticians, Retailers and Students (Second Edition). Micelle Press, Dorset.

 

Se svolením autorky přeložila Česká aromaterapeutická společnost. 

Zdroj: http://phytovolatilome.com/essential-oil-chemistry-functional-groups/

 

Petra Ratajc Ph.D.

Petra pochází ze Slovinské Lublaně. V roce 2012 absolvovala doktorské studium v oboru léčivých a aromatických rostlin. Velkou část výzkumu zaměřila na hodnocení kvality, bezpečnosti a účinnosti místních aromatických bylin a jejich esenciálních olejů. Její vzdělání zahrnuje léčivé a aromatické rostliny, sekundární rostlinné metabolity, farmakologii, biologii ochrany a obecnou biologii. V posledních letech přednáší na seminářích a workshopech. Ve slovinštině založila blog petraratajc a postupně své články překládá do angličtiny. Ty můžete najít na The PhytoVolatilome.